No dneska venku tak řvali, že se vůbec nedalo spát...

Nestěžuj si pořád. Víš nad čím jsem v noci přemýšlela? Jak se chovám já.. Jak se chovám k sobě, jak se chovám k druhým... A mám co dohánět...

Zdá se ti, že jsem dokonalá? Nemáš odvahu mě oslovit? Nutíš mně myslet si, že taková jsem.

Myslíš si, že jsem k ničemu? Že bys se mnou jen zbytečně ztrácela čas? Opovrhuješ mnou? Asi máš pravdu. Vlastně nemám důvod vážit si sebe.

Jak můžeš mít někoho opravdu ráda, když sebe neustále shazuješ, podceňuješ...

Je důležité si vážit sebe sama. Jsi dílem Božím. Copak Bůh by tě stvořil špatně?

Že jsi nedokonalá? Jsi stvořena k Božímu obrazu. Nikdy nebudeš Bohem. Ale tvůj obraz má být krásný a má být originál. Nepřekrývej své nádherné barvy nějakou mazanicí. Nesnaž se obkreslovat. Pouč se od druhých, ale buď sama sebou. Nemáš být kopií obrazu.

Jak můžeš mít někoho opravdu ráda, když se neustále povyšuješ?

Je důležité vážit si druhých. Jsou stvořeni k Božímu obrazu. Stejně jako ty. A stejně jako ty jsou jedineční. Stejně jako ty jsou krásní. V každém člověku je ukrytý nádherný poklad. Ten člověk o tom často ani neví... A ty mu máš pomáhat ho objevit.

Občas mně připadá, že se mezi sebou baví jenom truhly. Některé jsou nádherně zdobené, některé jsou z hnijícího dřeva, ale nejsou pravdivé, neodpovídají svému obsahu... Obdivuješ herce, že se tak dokáží vžít do své role, ale v podstatě zvládáš totéž dnes a denně.

Uvědom si, že jsi na správném místě, ve správný čas a se správnými schopnostmi. Není nutné ani žádoucí, abys zapadala do představ ostatních o tobě. Mimochodem i kdyby ses o to chtěla pokusit, tak ti to nemůže vyjít.

No to je mně naprosto jasné: Člověk se konečně smíří s tím, že nikdy nebude žít v pravěku, že mu nevyjde asi ani ten středověk, že se nebude jmenovat Ondra a holt bude žena... Pak se rozhlédnu kolem sebe a najednou slyším, že jsem originální, tuctová, ukecaná, tichá, divná, vtipná, trapná, romantická, jezeďačka, blázen, chlap, selka, baletka, drsňačka, šprtka, hippiesačka, selka, skautka, lenoch, trdlo a spoustu dalšího, co už mi má skromnost, slušnost a především děravá paměť nedovolí zopakovat. A pak se v sobě mám vyznat...

Žít to chce odvahu a sílu.

A taky víru. A já jsem dostala ohromný dar - vím, že nikdy nejsem na nic sama.

Jo, víš a věčně na to zapomínáš... A málem bys zapomněla na to nejdůležitější: "Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a zvučící zvon."