Tak jsem v počítači našla pár řádků, které jsem psala před dvěma týdny, když jsem jela vlakem domů... Když už jsem to napsala, tak to přece nevymažu jen tak, ne? Takže tady to je:

Včera jsem projížděla zastávkou Hudcova a vzpomněla jsem si na učitelku houslí Hudcovou. Příjmení o člověku hodně řekne. Jako malá jsem se těšila na výplach uší, protože jsem měla jít k paní Vodičkové. Pan docent Ptáček nám přednáší zoologii, pan Kašpar je ředitelem gymplu u nás, naše vyučující angličtiny se jmenuje Němcová... To jsem zvědavá, kam to můžu dotáhnout já se svým, dnes už moc neříkajícím, Fojtů 8-)Ale jak jsem zjistila dneska ráno, mám nejvyšší předpoklady uspět kdekoli, protože jsem sexy (prý, kvůli barvě vlasů), srandistka (no nevím), dobrodružná (to když si vybíráte svůj nejoblíbenější sport ze třech, které jste v životě nedělali), originální (to nepopírám 8-)), srandistka (když to tvrdí), srandistka (už zase?) a srandistka (mám takový nejasný pocit, že jsem to slovo v poslední době už někdy psala...). Jo asi jsem ještě zapomněla napsat, že jsem srandistka (ale to už nezjistím, protože jsem ten super test smazala) a že jsem nesmírně a navěky zamilovaná do svého bratra (chudák malý - teda velký 8-)). No, tvrdili mně to. 
Kdo? No, měla jsem dneska ráno čas, tak jsem se dala do čtení těch 37 mailů, které jsem vynechávala, protože vím, že od určitých lidí mně chodí věci, u kterých nezáleží, jestli si je přečtu dnes nebo za měsíc. Nebo vůbec (i když to už neplatí o všech). O tomhle to zrovna platilo. Chtěla jsem ho smazat hned, ale pak jsem si řekla, že když to otevřu a odpovím na deset otázek, tak mně to nic neudělá (no trošku ztráta času, já vím). Tak jsem si poctivě poctivě ten „sexy test" vyplnila - no až na poslední úkol, takže teď ani nevím, co se mně nesplní, když jsem to nikomu nepřeposlala...
Stojím na nástupišti a čekám na vlak. Se správnou jízdenkou v kapse - už jsem v to ani nedoufala. Kupovala jsem si ji totiž u pokladní, která mně nikdy nerozumí, co chci (nevím, jestli mám takový slabý hlásek, nesrozumitelnou mluvu nebo nepochopitelný spoj). Ne že bych proti té paní něco měla, ale zbytečně ji zdržuju a kazím jí náladu. A přestože se stojí fronta ke třem kasám zároveň, na mě „vyjde" vždycky zrovna ona. Nevím, nechápu, asi osud 8-). Ale dneska mně dala správný lístek hned na první pokus a ani se moc nemračila. Je to borka :o).
Pozoruju dva holuby nad svojí hlavou. Každou chvíli se jeden z nich zvedne (ten, co má na pravé noze jen dva prsty) a slétne, aby nahoru na kábly, kde si staví hnízdo, přinesl větvičku. Přitom pokaždé poleká pár lidí - zvláštní, už neplaší lidi holuby, ale holubi lidi... Lidé uskakují, holub sbírá dřívka (která mu popadala shora - očividně se jim leží líp na zemi než přímo pod střechou)... Nejvíc se mu ale líbí taková ta věc z brýlí, co se dává za ucho (absolutně mě nenapadá, jak by se tomu mohlo říkat) - zajímavé... Teď ale přichází obzvlášť nebojácná paní (asi to o sobě ani nevěděla, protože ten holub tam zrovna nebyl) a odvážně si stoupá si přímo na.. no na tu „věc"... Tak schválně, co bude „můj" holub dělat...
Uáááá!! „Nemysli na nesmysly a nastup!" málem vykřiknu, když za sebou uvidím vlak, kterým chci jet a rozhodně nevypadá, že by tu chtěl stát do té doby než holubi dokončí své dílo. Ale nedávám své emoce najevo a rozvážným (8-)) krokem zamířím k nejbližším dveřím. No už si asi nesednu... Většina lidí si očividně myslí, že pro šest osob je osm sedadel v kupéčku tak akorát, tak je přece nebudu přesvědčovat o něčem jiném. Aspoň mně konečně jednou nebudou bolet nohy od snahy poskládat je do prostoru na ně vymezeného, navíc už za dvě hodiny přestupuju, tak co. 
Při pohledu z otevřeného okna zjišťuju další výhodu, kterou mám oproti sedícím: Výhled mně necenzuruje špinavé sklo. A to rozhodně není k zahození. Kdybyste viděli tu nádhernou zeleň kolem...
Tak jsem se zaměřila na zelenou a teprve teď si uvědomuju, kolik věcí je zelených: střechy, ploty, auta, dokonce i cestáři dneska „kvůli mně" mají fosforově zelené vesty...
A člověk přijde na signály a co nevidí - zelená! Jo, jo, zelená je nádherná barva. Barva naděje. Naděje pro holuba, že mu nakonec větvička jednou zůstane tam, kde ji chce... Never give up! ;o)