„Budete chtít něco od bolesti?“
„Ano, dost to po té operaci bolí.“
„Hned to donesu, ať se aspoň vyspíte.“
„Děkuju.“
„Trochu to zaštípá.“
Od vpichu se rozlévá bolest dál a dál.
„Děkuju.“
Po nějaké době bolest ustupuje a po těle se rozlévá teplo…
Umíš se zachovat ve vztahu k Bohu podobně jako je to v rozhovoru z nemocnice? Nevyčítáš mu, že tvoje utrpení zdvojnásobil, místo aby utišil bolest? Nezapomínáš v sebelítosti poděkovat za pomoc, i když není přesně podle tvých představ? Nebuď sebemrskač, ale zkus brát bolest jako dar…
Komentáře
Dar?
Bolest často člověka upozorní, že není samospasitelný. Nechci říct, že je bolest darem sama o sobě, ale svými plody. Svoje utrpení můžeme přidat k utrpení Krista, přijat ho a obětovat. Udává se to i jako jeden z důvodů, proč dostávají lidé stigmata.
přidávám ještě komentář k utrpení sv. Pavla a podrobnější text ke stigmatům:
http://tisk.cirkev.cz/z-domova/pavluv-boj-s-ostnem-satanovym-nas-povzbuzuje-v-obtizich/
http://katolikrevue.ath.cx/osobnosti/braito_op/o_stigmatech.htm
Chmm, nějak se s tím nemůžu ztotožnit. Z filosofického hlediska na tom asi něco bude, ale z hlediska medicínského zvláště některé typy bolestí podle mě rozhodně žádné dobré plody nemají...
Sice bych to nenapsala tak nekompromisně, že "rozhodně žádné", ale souhlasím...
V rozhovoru z nemocnice píšu o tlumení bolesti, se kterým souhlasím o to víc - zaujalo mně právě to, že i lék od bolesti může bolet, a připomnělo mně to, že ne všechno je hned a tak jak by si člověk představoval.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.