„Are you going to celebrate Haloween?“ zeptala se mě moje norská kolegyně, když jsme 31. října odcházely z laboratoře. Tak nějak jsme se shodly na tom, že jsme vlastně Haloween nikdy neslavily a pro tento rok v té tradici budeme pokračovat. „V Norsku je to událost, která je pro děti, ale když jsem tady projížděla městem, vypadalo to, jako by se Haloween chystal oslavit úplně každý. Moje děti jsou teď na prázdninách, tak bych se nějakému Haloweenu nejradši úplně vyhnula.“

...

„Dobré ráno, Lin, jak ses vyspala?“ zeptala jsem se na druhý den doktorandky původem z Číny. „Dobře, jen teď byl autobus plný pomalovaných lidí. Večer jsem slyšela, jak venku křičeli, když se vraceli domů.“ „Když jsem byla malá, moc se tady Haloween neslavil, myslím, že to není původně anglický svátek, ale převzali jsme ho z Ameriky. Pro jistotu jsem měla včera nějaké sladkosti nachystané, občas přijde pár malých děti. Ale jednomu z mých kamarádů se kdysi stalo, že k němu přišel na Haloween pro sladkosti vysoký černoch. Celkem se lekl, když po zazvonění otevřel dveře a stál tam ten chlap, který ho o kus převyšoval. Od té doby má vždycky na Haloween zhasnuto, aby nikdo nezvonil,“ podělila se s námi laborantka o své zkušenosti.

...

„Lidé vezmou dýni z pole, umyjí ji, vydlabou semena, vyřežou obličej a dovnitř dají svíčku. My jsme vlastně taková dýně. Byli jsme omyti při křtu, Bůh z nás odstranil semena zla, dal nám novou tvář. Máme být světlem světa. Dnešní den je svátek takových běžných svatých, kteří svítili pro své nejbližší okolí. Neslavíme dnes nějaké křesťanské celebrity, ale právě ty neznámé,“ použil všudypřítomné téma otec při dnešním kázání.