Už delší dobu slibuju, že napíšu, co tady jím a co jí ostatní, tak jsem se konečně dostala k tomu, abych to sepsala. Jako omluvu za prodlevu vás zvu na virtuální ochutnávku O:-)

Den zahájíme snídaní, nevím jak vy, ale já jsem full English breakfast potkala jen v nabídce restaurací, občas si někdo na snídani připraví vajíčko, ale snad nikdo nesmaží každé ráno ham & eggs, párky a rajčata. Rozhodně nesmí chybět opečený toastový chleba s máslem a třeba s marmeládou, uzenáčem nebo právě tím vajíčkem nebo slaninou. Hlavně nezapomenout na můj oblíbený poridge a čaj. S mlékem pochopitelně. Nevím, nakolik mně pokládáte, za typického Angličana, ale mojí nejčastější snídaní je právě ovesná kaše.

S obědem bude problém. Minimálně na univerzitě jsem si připadala exoticky, když jsem se v poledne začala rozhlížet po nějakém teplém jídle. (Bylo to podruhé, co jsem si připadala trochu mimo. Poprvé to bylo při příchodu na univerzitu v devět ráno a zjištění, že je všude zamčeno a tma.) Menzu Lancasterská univerzita nemá (přesněji ji nemá University of Lancaster, jak je na tom University of Cumbria, nevím). Většina lidí si nosí svačinu nebo si zajde koupit nějaké pečivo do obchodu. Koupíte tady ty stejné fastfoodové bagety a sendviče jako u nás. Ale právě anglické hrabství Sandwich dalo sendviči jeho jméno. V pekárně je výběr širší a také podobný jako u nás, jen masové koláče jsou pro našince trochu nezvyklé.

Část lidí ale oběd v podstatě vynechává (není to tak hrozné, pokud do práce přijdete na devět) a nají se až večer. S tím je spojený taky trochu chaos s používáním slova dinner, které jsem měla ze školy zafixované pro večeři. Někdo mně vysvětloval, že systém lunch = oběd, dinner = večeře platí na jihu, odpovídá tedy u nás vyučované londýnské angličtině. Na severu je ale význam trochu posunutý: dinner = oběd, tea = večeře. Zjistila jsem ale, že ani tento návod neplatí beze zbytku a vymyslela jsem si vlastní vysvětlení. Dinner je hlavní jídlo dne, takže pro mě oběd.

Pokud stále trváte na teplém obědu v poledne, můžeme zajít do restaurace. Krémová polévka s pečivem je sytá, pokud si chcete ale dát další chod, začněte na jídlo vydělávat. Ani zaměstnanci univerzity si takový přepych nedovolují každý den. Výhodu máte, pokud skutečně chcete obědvat ve dvanáct. Nemusíte totiž stát dlouhé řady a hledat volné místo u stolu, protože většina lidí dostane hlad až hodinu po vás.

Během dne ale nesmíme zapomenout udělat si čas na čaj. Rozhodně není povinné dodržovat nějaké přesné časy, „čaj o páté“ známý z knížek mnoho Angličanů vyměnilo za kafe z automatu, ale přeci jen čaj s mlékem pořád vyhrává. Ale měla jsem tady třeba i mátový čaj bez mléka, takže pokud se nechcete vzdát svého oblíbeného ovocného čaje, myslím, že ho tady bez problémů koupíte. Jestli máte ale v laboratoři rozběhnutý pokus, neutíkejte vařit přesně v pět čaj, žádný Angličan by to neudělal. Každopádně první, co jsem v Anglii jedla, byly domácí sušenky s čajem. A mlékem samozřejmě. Už proto by bylo škoda na čaj zapomenout - po vypití několika hrnků tea with milk denně rozhodně víc pochopíte zdejší kulturu. Teď nemluvím o tea neboli večeři, já jsem vám říkala, že je v tom zmatek…

Pochopitelně na večeři zapomenout nemůžeme. Pro většinu zdejších je to největší jídlo dne. Typicky anglické je vařené nebo pečené jehněčí a hovězí, párky, masové koláče s bramborovou kaší, fish & chips, indické kari, italská pizza nebo lasagne… Dalším jídlem, které jsem ochutnala, byly jacket potatoes, brambory pečené ve slupce s různou přílohou, časté jsou baked beans, fazole v rajčatové omáčce, které se jí často samy o sobě s chlebem. Populární je také coleslaw, salát ze zelí a mrkve s majonézou. Zjistila jsem hned na začátku pobytu, že solím trochu víc než místní. U dušeného hrášku, který jsem dostala k fish & chips, jsem toto zjištění rozšířila o poznatek, že některé věci se prostě nesolí vůbec.

Ještě k těm párkům - pokud si je budete chtít sami ohřát, nevařte je ve vodě, jak by to chutnalo nevím, ale rozhodně na to zdejší párky zvyklé nejsou. Doporučuju využít troubu nebo gril.

Zúčastnila jsem se také tradiční večeře ve zdejší farnosti. Jedli jsme hot pot, míchaninu mletého jehněčího s bramborami nakrájenými na kostky. My jsme je měli ještě zapečené mezi vrstvami těsta, takže se vlastně zase dostáváme k masovému koláči. K tomu jsem jedli naloženou kyselou cibuli a červené zelí a opět neslaný dušený hrášek. Jako zákusek jsme měli různé druhy dortů a pudinků, všechno zalité nešlehanou sladkou smetanou. Osobně bych se bez nešlehané šlehačky i obešla, mnohem víc se mně zamlouvá custard, řídký pudink, který můžete použít stejným způsobem. Pudding je další slovo, které může znamenat úplně cokoli k jídlu. Možná už pro to slovo máte vlastní překlad, já jsem si ho pro sebe přeložila jako zákusek, který si dáme po jídle.

Pokud byste si jako pudding chtěli dát něco tradičního, můžu vám doporučit mince pie, který se peče na Vánoce, takže ho teď potkáte v každém obchodě i restauraci. Mají ho rádi všichni, a kdo ho rád nemá jí ho, protože je to tradice. Je to dortík plněný mincemeat, sušeným ovocem, na rozdíl od soli cukrem rozhodně nešetří.

Jinak si dost vařím sama, anglickou kuchyni neovládám, takže zkouším českou z anglických surovin. Obecně se používá mnohem víc polotovarů, takže jsem párkrát zjistila až při vaření, že jsem si koupila nějaký "vylepšený" produkt. Když jsem smažila palačinky, změnily se nečekaně v amolety. Příčinou byla selfraising mouka, která je už z obchodu smíchaná s kypřícím práškem. Skoro se pri rozklepávání vajíčka bojím, aby už nebylo předem osolené.

Vidím, že jsem toho napsala dost, možná příliš, pokračování bude příště :o)