Je pro mě dost obtížné pamatovat si jména, takže si asi dokážete představit, jak to vypadalo, když jsem se ocitla v novém prostředí a každý, koho jsem potkala, se nějak jmenoval. Aby to nebylo moc jednoduché, je na univerzitě velké množství zahraničních studentů, takže jména mají velice rozmanitá.
Dost často se mně stalo, že jsem do věty z nadpisu musela dosadit místo jména něco jako "s tou černovlasou slečnou" nebo "s tím studentem, co pěstuje salát". Moje průvodkyně se už začínala tvářit nešťastně, když asi posedmé za den vyslovila jméno Xiaoqing a já jsem se na ni posedmé zatvářila způsobem „zase nějaké anglické slovo, které neznám… co mně asi chce říct…”
Nakonec pro mě ale všechna čínská jména byla menším oříškem než jméno jedné zdejší paní. Pokaždé, když jsem slyšela její jméno, uvědomila jsem si jen, že začíná písmenem „T“ a ke konci je nějaká sykavka. Narazila jsem na britskou studii, podle které je mnohem obtížnější zapamatovat si jméno než to, kde jeho nositel pracuje, jaké má koníčky a kde bydlí. Na jednu stranu mě potěšilo, že nejsem sama, ale k čemu mně to je, že… Přece nebudu paní oslovovat „matko dvou dcer“, znělo by to dost divně, netuším, co by si o mně pomyslela, nehledě na to, že by ji možná ani nenapadlo, že ji chci oslovit.
V Americe zase přišli na to, že nejpěknější slovo, které můžete člověku říct, je jeho křestní jméno - nevím, jestli to platí plošně, asi by se to všude nehodilo. Předpokládám, že třeba ne každý pracovník na přepážce na poště by ocenil, kdybych si zjistila jeho jméno a chtěla mu jím udělat radost. Ale zrovna teď by se to hodilo zaručeně. A zrovna teď ani ťuk.
Po dvou týdnech bezvýsledné snahy si jméno zapamatovat déle než pět minut, jsem si našla seznam ženských anglických jmen a přisoudila paní jméno „Theresa“. Znělo to stejně, jako to vyslovují ostatní, tak doufám, že se paní jméno bude líbit, protože já už si ho konečně pamatuju… :D
A při vší té snaze zapamatovat si všechna jména jsem si také uvědomila krásu toho, že že existuje Někdo, kdo naše jména nezapomíná...
„Neboj se, já jsem tě vykoupil, povolal jsem tě tvým jménem, jsi můj.“ (Iz 43,1)
Komentáře
Hned jsem si vzpomněl na kamaráda ''Tarje'', jehož jméno jsem se nebyl schopen naučit a tak mi navrhl, abych mu říkal prostě ''T''.
To mi připomnělo jména severoamerických indiánů jako jsou "Tančila jako blázen až do bílého rána" nebo "Ječela až padalo listí" :)
Vymyslela jsem nový fígl - hledám jména v hromadných mailech. "Ten co pěstuje salát" se jmenuje Denis. Ale až to zase zapomenu, využiju některou z navrhovaných variant :o)
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.