Před chvilkou mně přišla tato zpráva:
„NEPŘESTÁVEJ ČÍST!!!!TENTO DOPIS JE OD JEDNÉ HOLKY Z
RUSKA JE JI 13 LET A VŽDICKY JSI PŘÁLA MÍT SVÉHO KONĚ JESLI TENTO
DOPIS
POŠLEŠ 20-TI LIDEM TAK JSI POTOM V DUCHU ŘEKNI SVÉ TAJNÉ PŘÁJÍ ZJEVÍ
SE
TI TO DO 5 DNŮ.JESTLI TO NEPOŠLEŠ 20-TI LIDEM TA HOLKA PŘIJDE K TOBĚ
VEČER V 00:00 A ZABIJETE TĚ!!!!JEDEN KLUK TO NEPOSLAL A DO ZÍTŘKA NA
POSTELY TAM BYLA JENOM JEHO KOSTRA A DOPIS PSANÉ KRVÍ!!!! TAK TO
PROSÍM
JESTLI MŮŽEŠ Zkopíruj“
Tak jsem to zkopírovala a je to tu 8-). Celkem zajímavý pravopis..., ale co chtete po „třináctileté holce z Ruska“. Můžem být rádi, že to má takový zájem a učí se česky, ne? Škoda jen, že dělá z lidí kostry... Ale třeba si se mnou pokecá rusky, před tím, než mě zabije. Chtěla bych aspoň jednou využít ty svoje dvě věty, co jsem se za dva roky ruštiny naučila :o)
Ale proč jsem to sem dala... První, co se mně vybavilo, když jsem to uviděla byla otázka, kterou jsem včera slyšela: „Proč ten film nechceš vidět?“ (Jednalo se o horor.) Nebyla to sice otázka mířená na mě, ale přesto se nad tím zamýšlím.
Horory nevyhledávám. Proč? Není to můj oblíbený žánr? Bojím se? 
Proč jsou tak atraktivní? Jaký je jejich účel? Pobavit se? Mít strach?
Neviděla jsem za svůj život moc hororů, ale nějaké přece jen. Jeden z nich nám pustili, když jsme jeli s cimbálovkou do Itálie. Jako člověk, který celou noc pozoruje odraz digitálních hodin v okně a spící tváře kolem sebe, jsem byla ráda za nějaké to zpestření. Tak jsem to sledovala a sledovala a najednou byl konec... Říkám si: „Asi mně nějak unikla pointa. Nebylo to vtipné, nebylo to poučné, nemělo to žádný děj... Jen samé mrtvoly a pavouci...“ Nevěděla jsem totiž dopředu, co je to za film. „Jo on to bude horor!“ docvaklo mně to po chvíli... Asi nebyla ta správná atmosféra a mně nedošlo, že se mám bát. No moc se jim to nepovedlo.
Ale když se to povede... K čemu to je? 
Jako příšerně zvědavý člověk dlouho zavřené oči neudržím a o žádnou děsivou scénu se nenechám ochudit. Celkem zážitek potom je noční cesta domů z kina.
Stejně tak „zaručeně pravdivé historky“. Třeba o znásilněních a vraždách ve vlaku a na kolejích (vysokoškolských). Nejlépe pokud se staly ve vlaku, kterým za hodinu pojedete, nejlépe v městě, ve kterém studujete...A nejlépe pokud obě vaše spolubydlící přijedou až následující den... Musela smát sama sobě, když jsem chvíli před půlnocí dorazila na kolej a začala s bušícím srdcem (a důvodem nebylo jen deset minut chůze do kopce a dvě patra schodů...) ještě mezi dveřmi přemítat, kam by se na tom našem malém pokoji mohl ten vrah schovat.
Tak mě k tomu napadá věta: „Strach není od Boha.“ Proč si v sobě úmyslně střádat hrozivé zážitky? Zaručeně se vybaví v tu nejnevhodnější chvíli.
Na druhou stranu je plno výborných filmů (i z toho mála, co jsem viděla), které nejsou žádná procházka růžovým sadem, ve kterých je plno oněch „děsivých scén“. Ale mají děj. A není to umělé vytváření strachu. Prostě a jednoduše: Pokud mně někdo o filmu řekne, že je to horor, tak ho tím přede mnou hrozně shodí.

A druhá věc k tomu „dopisu dívky z Ruska“: Určitě vám taky chodí plno zpráv, které když nepošlete dalším 150 lidem do dvou sekund, tak budete sežráni Yettim... Nebo přeslazené prezentace o přátelství, které musíte poslat všem, které máte rádi, a u toho si něco přát už proto, aby jste se vzápětí dověděli, že se vám stane přesný opak, protože nemáte dostatečný počet přátel ve svém adresáři... A varování před maily od uživatele XY, které vám zaručeně přijdou a zaručeně to jsou viry, proto musíte ono varování ihned přeposlat všem kontaktům ve svém adresáři, protože je přece lepší dostat dané upozornění a návod na likvidaci „nebezpečného e-mailu“ radši tisíckrát než vůbec...
I ten nejkrásnější mail u mě strašně klesne na hodnotě, když na jeho konci vidím ono „přej si, pošli...“ A pořádně si rozmyslím, jestli takové výzvy mají otravovat někoho dalšího...


P.S.: Jestli ráno najdete ráno na mé „postely“ dopis psaný krví a moji kostru a v počítači rozepsaný tento článek (do půlnoci si to už dvacet lidí nepřečte... :-O), tak moje jediné přání (takové dvojité :o)) je: zahrajte mně při pohřbu „Haleluja šabalaba labambam“ a nedávejte mně na hrob umělé kytky, prosím...